Po téměř deseti letech se v hanácké metropoli představila legendární formace Wanastowi Vjecy. Kompletně zaplněný Kulturní dům Sidia si tak mohl užít nefalšovanou show, na kterou fanoušci tak dlouho čekali.

Už kolem šesté hodiny odpolední pochodovaly do Sidie hloučky lidí a bylo jasné, že o koncert bude velký zájem. Vše odstartovalo zhruba jak mělo. Na scénu vstoupila v roli předskokana plzeňská formace Mandrage, která představila několik písní ze svého stále ještě nepříliš velkého repertoáru. Nutno říct, že potenciál kapela má, otázkou zůstává, zda-li se jim ho podaří zúročit. Posluchače asi nejvíc mohly oslovit úspěšné singly z rádií „Kapky proti slzám“ a „Punk rock song“. Přidělených pětačtyřicet minut uteklo jako voda a čekalo se na příchod hlavní hvězdy večera.

Samotný náběh známého intra ubezpečil fanoušky, že „rozehřívacím“ songem bude nestárnoucí „Tak mi to teda nandej“. Kapela vstoupila na pódium za ohlušujícího jásotu davu a pustila se s plnou vervou do svých nástrojů. Fanoušky dynamická a zásadní píseň nakopla, což bylo ideálním faktorem pro další vývoj spolupráce. Jako druhý v pořadí byl song, který bude za nedlouho doslova aktuálním „Velkej první letní den“.

Robert dvakrát zkoušel rozezpívat publikum písní o Tovačově. Na to se však chytla jen hrstka jedinců. „Tovačov, Tovačov, tovačovský zámek, nebyl bych vojákem dyby ne galánek.“ Bylo tedy jasné, že tahle lidovka u „netovačováků“ neprojde, ale rozhodně to bylo rarita, už jen třeba ze spojitosti s mou osobou. :-)  Známější pokřik: „Hej, hej, hej, hej“, už automaticky dával najevo, že přijede hodný pan strojvůdce. Na jeho více než tříminutovou cestu navázala Slečna Anna, která byla už za vodou. Modré osvětlení ideálně ladilo do tóniny a dávalo písni zajímavý rozměr.

Následně si diváci nanečisto odzpívali úvod k megahitu „Otevřená zlomenina srdečního svalu“, aby posléze již takřka celý sál pěl slova písně, která ohlásila v roce 2006 návrat Wanastowek na půdu české populární hudby. Došlo i na vzpomínku na umělecky spící Lucii. Přechod k pokrevně spřízněné skupině jakoby se někomu z vyšších mocí nelíbil.

„Vypnuli nám elektřinu,“ okomentoval nepředpokládanou situaci s úsměvem Robert Kodym. Na kapele však bylo vidět menší rozčarování. Mezitím naběhla servisní četa a hledala příčinu problému. Došlo k závadě elektřiny. Přestaly fungovat mikrofony, tak i přes velkou Robertovu snahu nebylo možné dát písni hlasově ten správný náboj. :) Kapela však pokračovala v hraní,  bez podpory Robertova zpěvu. Wanastowská Lucie si tedy dala s Lucií repete a pak již bylo vše v pořádku.

O bezesporu originální vsuvku se postaral P.B.CH., který přešel z kočárkovské melodie do té pomádovské. Na publiku to zanechalo pozitivní dopad a odměnilo kapelu potleskem. Poté již zněl „Kočárek“ i s proložením sloky o Amélii Anně, tedy o dceři protagonisty. Zajímavý mix zazněl i se spojením „Padaj hlavy, kutálí se po hradčanským rynku“, která následně volně přešla do „Neděkujem-vypadněte“.

Chybět nemohly rovněž songy, bez kterých si snad Vjecy ani nelze představit. „Zcela úplně nahá,“ okomentoval další píseň z repertoáru Robert. Sbírku zvadlých růží, si zazpíval snad celý sál, atmosféra neměla snad jedinou chybičku. Pomalejší tempo opět posunuly na rychlejší kolej řízné „Lži, sex & prachy“.

Jak tomu bývá zvykem, tak přichází menší pauza. Kapela se vydala do šatny, avšak bylo už předem jasné, že návrat je otázkou několika málo minut. Stačil jeden pohyb ze stínů zákulisí a publikum jásalo. Robert přivítal publikum jasným a zřetelným proslovem: „Kdo se bojíííí… nesmíííí… do nebe!“ A kulturním domem tak zněl zatím aktuální a velmi úspěšný (novinkový) singl z výběrové kompilace „Best of 20 let“.

O tom, že i z lásky často zbyly jen dojmy přesvědčilo „Kouzlo“, které rovněž publikum bylo schopno odzpívat zcela samo. Posledním přídavkem byla vzpomínka z „loňskejch“ dotyků, nebo-li „Dotknu se ohně“. Město opravdu usínalo a bylo zvláštní, jak ten koncert tak rychle uběhl. Zážitky jsou fantastické a jen se potvrdilo, že Wanastowi Vjecy nepatří do starého železa, ale na trůn nejlepší kapely české hudební scény. Minimálně tedy z mého fanouškovského pohledu . Hudba Vjecý obsahovala energii, která se tak dlouho shromažďovala a až letos představila v plné své kráse. Na všech členech kapely bylo vidět, jak si snaží koncert vychutnat na maximum. Robert Kodym, P.B.CH, Tomáš Vartecký a neposlední řadě opravdu elitní bubeník Martin Vajgl předvedli výborné představení a podmanili si Olomouc. I na samotných fanoušcích byla vidět evidentní spokojenost.

Po koncertě ještě proběhla autogramiáda spojená s fotografováním s jednotlivými členy kapely. Posléze se již všichni odebrali do klidnějších prostor, včetně našeho televizního štábu, pro který prakticky začínala hlavní práce. Můj sen se stal skutečností, tak lze charakterizovat setkání mé maličkosti s osobou Roberta Kodyma.

Navíc se nám povedlo natočit opravdu zajímavý rozhovor, který může odtajnit mnohá zákoutí, která jsou často skryta. Více se dozvíte v exkluzivní videoreportáži. V přípavě jsou rovněž i další fotografie.

Fotogalerie:

Autorství článku i fotek je člověka, který se stará o tento fan web. :-)