Web přináší další ze série exkluzivních reportáží z míst koncertů. Jedná se o předposlední zastávku společného turné Davida Kollera & Support Lesbiens. Akce proběhla v hale TJ Chemička. Velice zajímavou reportáž poslala Monika, touto cestou i samozřejmě děkuji.

Páteční večer v Ústí nad Labem byl ve znamení dlouho (nejen mnou) očekávaného koncertu, který se uskutečnil v rámci turné Davida Kollera společně se Support Lesbiens a předskokany Post-it v hale TJ Chemička. Moje zážitky z něj jsou velké, ale tady je alespoň pár vět…

Koncert měl naplánovaný start v 19:30, ale skupinky před halou se začaly vytvářet pomalu už od půl sedmý. Ještě před vstupem do haly dostal každý návštěvník malou samolepku Davida Kollera i Support Lesbiens. Docela hezká pozornost. Po vstupu do koncertního prostoru se nenaskytl zrovna pěkný pohled. Moc lidí nepřišlo, u pódia bylo jenom pár lidí, ostatní seděli na tribunách, které byly i tak zaplněné sotva z poloviny. Alespoň jsme se nemusely prodírat davem k přední řadě. Ještě dojít pro pití (a propašovat ho k pódiu, protože to bylo z mnou nepochopených důvodů zakázáno) a mohlo se začít. Mezitím se místa zaplnila, ale pořád to nebylo ono.

První přišli na řadu Post-it. Až na nějaké výjimky se zdálo, že je moc lidí nezná. Ostatně já znám taky jenom asi 3. Pokud si vzpomínám dobře, tak hráli cca 6 písniček. Svoje poslání předkapely splnili výborně. Lidi se rozhejbali, roztleskali a pomalu zaplňovali zbylá místa. Kluci hráli hodně dobře, ještě o nich asi bude hodně slyšet. Po nich se zatáhla improvizovaná opona a nachystávat se mohli Support Lesbiens.

Na pódium vstoupili s velkým potleskem a křikem fanynek, které hned po jejich vystoupení odešly domů. Nojo. Byl to dlouhej koncert, hráli spíš novější písničky, který jsou ale provařený rádiem, takže si to člověk, který přišel hlavně na DK mohl aspoň broukat, ale starších věcí, které jsou podle mě přecejen lepší, moc nezahráli. Nevim, jestli mi Kryštof Michal četl myšlenky, ale jednu písničku z nového alba uvedl tak, jakože kdo tvrdí, že strašně vyměkli atd., tak jsou blbí, protože ta písnička, která následuje, ač je z nového alba, je stylově srovnatelná s prvními nahrávkami. A měl pravdu, dunělo to pěkně, ale přecejen, neubránila jsem se tomu, abych nekoukala na hodinky, kdy už to přijde. To čekání nám (trochu neslušně vůči Supportům…trochu víc) zkrátily pozdravy Kollera a kapely, kteří koncert pozorovali z okna za pódiem. Když tam jde člověk kvůli němu, tak se prostě neubrání no…ale on se smál a asi ho to potěšilo. Navíc Supporti si asi mysleli, že se mává na ně, takže dobrý, naštvaní nebyli. Po poslední skladbě, při které nám zpěvák předvedl své taneční kreace, následovaly ještě přídavky, ale pak už přišla krátká pauza a ten pravý koncert mohl začít.

Úvodní tóny Až ti řeknu, Koller s basou, šok z ostříhaného Tomáše Marka a z nepřítomného Adama Kollera vystřídala radost z opětovného hudebního zážitku. Samotný příchod Koller okomentoval slovy: „Vy jste tu vydrželi v takovym vedru?“ Ano, vedro tam bylo strašný, dýchat se skoro nedalo, a to na nás nesvítily reflektory, chudáci kluci. Ale hraní se zhostili s chutí. Teda…mně přišel Michal Pelant trochu znuděnej, zato Marta, z něj čišela radost až na druhou stranu haly. Pěkně si to užíval.

Kapele to hrálo výborně, David měl sice nějaké problémy s textama, ale to bylo úplně jedno, výsledek stejně stál za to. Pěkné svátky uvedl s odkazem na Luďka Markse, který je Ústečák, takže to si odpustit nemohl. Padl dotaz, jestli máme rádi disco a chceme tancovat, prej že jo, tak jsme si zadupali na Nic není nastálo. Čas nejde vzít zpátky se povedla napoprvé a měla ohromný úspěch. Stejně jako v Olomouci, byla uvedena zmínkou o klipu. Balady vystřídaly Milá, Těžkej sen, Vona říká JO a Na mě zapomeň. Dojem kazil akorát chlápek, co měl kvůli své alkoholem pozvednuté náladě potřebu rozhazovat svým asi stokilovým tělem do všech stran, takže jsme se radši klidily na stranu, abychom to neschytaly. Security nikde. Normálně by ho už dávno vyhodili. Konečnou skladbou byla Chci zas v tobě spát, ale nekončícím řevem si hala vynutila přídavek, takže došlo na Černý anděly a Ameriku. Kluci toho asi museli mít dost, to vedro bylo fakt děsivý, ale ještě jsme si zazpívali nějakou lidovou (???). Nevim, já to neznala…a bohužel se šlo domů, i když ještě tak pět minut se řvalo o další. Ale to už technici začali uklízet a hala se pomalu vyprázdnila. Venku se ještě zpívalo, každý svojí oblíbenou, škoda, že to kluci neslyšeli, bylo to docela vtipný. Snad nás zase někdy navštíví…budu tam.

Playlist (pořadí si nepamatuju): Až ti řeknu, Jižní kříž, Lajka, Žádný city, Dýchám, Pěkný svátky, Nic není nastálo, Čas nejde vzít zpátky, Dnes mě upálíš, Oheň, Milá, Těžkej sen, Na mě zapomeň, Vona říká jo, Chci zas v tobě spát, Černí andělé, Amerika.