Po delší době vám přinášíme další díl seriálu exkluzivní rozhovory. Tentokrát díky kolegovi panu Martinu Višňovi, jenž se postaral o tuto akci, se dozvíte nejednu zajímavost o Adolfu Vitáčkovi, jenž byl bubeníkem v samotných začátcích formace Wanastowi Vjecy.

Adolf „Baude“ Vitáček: Muzika je dobrá, až když se ti postavěj chlupy na ruce

aneb s prvním bubeníkem Wanastowejch Vjecý právě o Vjecech

Jak jsi se k Wanastowým Vjecem dostal?

Bylo to docela takový neplánovaný. Šel jsem jednou z hospody "V Koutku" do Slávie na Národní třídě a v té putyce jsem měl hovor s Vláďou Kvasničkou, což byl režisér krátkýho filmu. On mi řekl, že shání někoho, kdo mu udělá muziku k filmu. Mě to tehdy přišlo jako výzva, a tak jsem mu na to kejvnul. On že mi zajistí studio, ale že to spěchá. Jenže ono to spěchalo tak, že se za tři neděle muselo točit! Jak jdu tou Karolinkou, tak na rohu potkám Roberta Kodyma,  a tak jsem mu řekl, co a jak a jestli do toho pujde se mnou. Kejvnul, a že prý má basáka a to stačí. Název přitáhl Petr Chovanec,kterej si ho hýčkal už nějakej ten pátek, no, a protože kluci hráli v Lucii a zkoušeli u Michala ve sklepě, tak jsem se dohodl s Davidem Kollerem (vzhledem k tomu, že jsme se znali už pár let, poněvadž jsme chodili ke stejnému kantorovi na bicí), že když nebudou zkoušet, tak můžu hrát na jeho škopky.

První byla "Už mi nic neříkej, otoč se utíkej ...“, ta byla Robertova. Já měl už delší dobu v hlavě jeden riff a Robert to otextoval. Tak byla na světě Vona je hotová. Pak Nandej, to byla taková ústřední k tomu filmu, Voni,jsou voni, no a naposledy vylezla „Ted už jsi ztracenej, úplně zbytečnej, tvůj problém mě ale vůbec nezajímá...." (Olé).

No a takhle jsme naklusali do studia ve Smetanově divadle, což byl obrovskej sál posetej samejma stojánkama na noty a židlema. Úplně vzadu byla taková budka a tam jsem si narval bubny. Když říkám narval, myslím to doslovně, protože tam nebylo k hnutí. Překvapilo mě, že třeba chyběl jeden mikrofon na nazvučení kotlů, ale když jsem na to upozornil hudebního režiséra, tak mi hlásí: "Včera tady hrál Kryšpín a stačilo mu to...!" Co na tohle říct? Bolševikem prorostlý šmejdi. No točilo se to najednou, tedy obě kytary a buben, pak Robertovy sóla a pak zpěvy a vokály. Mě tehdy Kodym povídá, ať chraptím, protože jinak zpívám jak Urbánková, chachá... No a protože potřeboval Láďa natočit záběry z koncertu naživo, využil jsem kluků z Visacího Zámku, kde jsem v letech 85-86 hrál místo Jirky Pátka, kterej byl na vojně, a vetřeli jsme se k nim na koncert do Fučíkárny a nahrnuli do těch zpitomělejch lidí dvě pecky, Ivan Vojnár to natočil na kameru a bylo hotovo.

V některých pramenech se uvádí, že s WV chtěl hrát Petr Hošek, tvůj tehdejší kolega z Plexis. Co je na tom pravdy?

No, Hošek snad ani nikdy nechtěl hrát s náma, protože jednoduše nebylo, na co by hrál. Tehdy ještě s basičkou moc kámoš nebyl a Chovanec je výbornej basák, takže kam by se nacpal? Je fakt, že na jednom parníku jsme se potkali bez PBCHáče a lidi chtěli abysme jako Vjecy zahráli, tak si Hošek vzal basu protože na Sex Pistols, který jsme taky hráli, toho moc zkazit nejde a Nandej je triviální, takže po dvou slokách už víš, co hrát. Ale jinak se nikam necpal, alespoň co vím.

Jak hodnotíš tvorbu WV s tebou za bicími s ohledem na tvorbu pozdější?

No hele, to je dobrá otázka. Předně Ivan tam byl jen narychlo za mě, protože čtrnáct dní před začátkem natáčení mi volá Chovanec, že ať se nezlobím, ale že mám slabej úder a že to bude bouchat Ivan. No teprve časem jsem se dozvěděl, jak to bylo doopravdy. Oni se kluci ptali, jestli jsem v poho, jestli mě ty jedy nějak neubíjej, a dostalo se jim odpovědi, stejné jako v článku o Plexis v Reflexu (viz. www.plexis.ic.cz – Zajímavosti). V tu dobu jsem hrál tak tři hodiny denně a jestli něco, tak rozhodně ne to, že bych nebyl připravenej odehrát cokoliv. Prostě si někdo vyléčil ego a přihřál si polívčičku. Chytří vědí...

Pak Smeták, tak ten ano, jednoznačně super drummer, hrál skvěle, nevím jak teď, ale u WV dobrý. A opravdu chceš slyšet názor na Vajgla? Měkkej, měkkoučkej do těch pecek, kde by měl bejt tvrdej, což mě nesedělo především u věcí starších.

Řekněme, že by tě WV v rámci své snad už konečně tour k 20 letům kapely pozvali jako bývalého člena na podium... zahrál by sis? A když už tak jen z dobré vůle nebo nostalgie?

No, den před koncertem v Sazka aréně mi zvoní telefon, zvednu ho a tam: "Ahoj, tady Robert Kodym, chtěl bych tě pozvat ... V.I.P. dva lístky ... čau." Takže mě mile překvapil. A já teda byl na tom živáku a poslouchal ... a odešel při Panicovi. Hlavně proto, že jsem tam neměl takový to bušení kopáku do hrudníku, jestli víš, co myslím. Muzika je dobrá, až když se ti postavěj chlupy na ruce. To je barometr naprosto spolehlivej a mě se to lehce stalo při Lucii. Lehce čili nic, tak co bych se dál trápil? Vartecký skvělej, PBCH v naprostý poho, Robert si to taky užíval ... a to bylo vše.

A vzhledem k tomu, že třikrát týdně tři hodiny hraju, tak mě fakt nemůže zaskočit jakýkoliv hraní vlastně s kýmkoliv, o to míň někde, kde jsem hrál. A nejde o vůli ani nostalgii, já jsem profík-muzikant, takže je to jedno, kdo mě osloví. Hraju, když je to potřeba. Prostě jsem bubeník, tak bubnuju.

Jak se díváš na současné vystupování WV v televizních estrádách, proti kterým dříve jak Lucie, tak WV brojili? (viz. posledně Český slavík)

Abych se přiznal, TV moc nesleduju. Je fakt, že ani těch českejch desek moc neposlouchám a WV nejsou výjjimkou, takže můj pohled je tak trochu zamlženej, ale prostě WV už nejsou to, proč vznikli a hráli prvních pár let. Ono je něco jinýho, když si Kodym ty písničky, co neprošly v Lucii, vydá pod WV a něco jinýho je, když tři, čtyři frajeři dělaj spolu pecku ve zkušebně, protože maj potřebu ventilovat svoje nápady a pohled na cokoliv touhle formou. A především myslej a pracujou na stejný vlnový délce, což jsem zažil u WV právě při těch prvních věcech, to bylo skvělý. My vůbec moc nemluvili, jen to z nás padalo a hned jsme to hráli. U Plexis se mi takhle pracovalo nejlíp s Johnym Chaosem, protože jsem věděl, co bude hrát a jak to bude hrát, aniž bych se ho musel ptát nebo mu něco vysvětlovat, a k tomu Filip Kolací, kterej byl mladej, dobrej a tichej, naprosto skvělá kombinace. Jenže to skončilo záhy. A proč? To už je také známo (viz. www.plexis.ic.cz – Zajímavosti).

Autor: Martin Višňa